Německý profesor MUDr. Edmund Lengfelder má po letech výzkumu obyvatel kolem jaderných elektráren jasno: tato zařízení jsou natolik riziková pro lidi, že by na ně měli politici a podnikatelé zapomenout.
"Jsem lékař a studoval jsem Černobyl z hlediska výskytu rakoviny štítné žlázy. Po letech jsem dospěl k názoru, že kvůli zisku se zcela vědomě počítá s lidskými oběťmi," prohlásil včera pětašedesátiletý vědec při přednášce v Budějovicích vědec.
Vedoucí Radiobiologického institutu Otto Huga v Mnichově je po tříletém výzkumu vlivu radioaktivního záření kolem jaderných elektráren přesvědčen, že tato zařízení mají vliv na onemocnění rakovinou, hlavně na leukemii u dětí.
Jeho tým sbíral poznatky kolem německých elektráren za posledních třiadvacet let. Sestavil tabulky rizika, ve kterých se počítá i s doplňkovými vlivy, jako je životní prostředí, stáří rodičů a zemědělství podporované chemickým hnojením.
Vyšlo mu, že nejrizikovějším místem je pětikilometrový okruh kolem jaderných elektráren.
"Pokud by se studie prováděla v oblasti české Jaderné elektrárny Temelín, byly by výsledky ještě vážnější. Důvodem jsou časté nehody reaktoru," tvrdí Lengfelder, který připomněl, že ve čtvrtek uplyne osm let od začátku provozu prvního temelínského reaktoru.
Spolkový úřad pro ochranu před zářením zpracoval v Německu studii o výskytu rakoviny dětí do pěti let, tvrdí Lengfelder.
Ačkoliv tato práce potvrdila souvislost mezi nemocí a vzdáleností bydliště od jaderné elektrárny, změnili najednou její autoři komentáře a tvrdí, že příčiny rizika mohou být jinde, třeba ve vyzařování radonu. Profesor Lengfelder to považuje za podvod na lidech.
Výsledky studie například ukazují, že u německé Mohuče, kde je jaderná elektrárna, onemocnělo od roku 1980 do roku 2003 v pětikilometrovém okruhu leukemií 37 dětí, přitom statistický průměr je 17 případů.
"Radioaktivní částice jsou přijímány dýcháním a stravou. Nejrychleji je vstřebává lidské tělo, také říční voda, kterou poté, co poslouží k chlazení, využijeme třeba k zalévání zeleniny. Nynější mezní limity záření vedou k onemocnění a musí být snížené nejméně o polovinu," varuje Lengfelder.
Muž, který pětatřicet let pracuje ve výzkumu vlivu radioaktivního záření na člověka, je dnes přesvědčený, že musí konečně promluvit i jako lékař.
Až dosud se politici i stát pokoušeli jeho výroky zlehčovat nebo umlčet. Podle něj podporují vlády zájmy elektráren a nedělají nic proti rizikům, protože ochrana je drahá. Pokud by povolené limity záření klesly, museli by provozovatelé elektráren doplnit zařízení speciálními filtry.
V Německu, které má jednadvacet jaderných reaktorů, jsou přitom na rozdíl od Temelína tato zařízení těsně u zástavby.
Podle Lengfeldera mají ochranné zóny maximálně kilometrové, zatímco v Temelíně je neobydlené pásmo třikrát větší.
"I to je málo. Bezpečnostní zóny by měly mít poloměr deseti až patnácti kilometrů. Jenomže proč se mají oblasti vylidňovat? Proč se mají lidé stěhovat, platit hypotéky a dívat se, jak jejich pozemky ztrácejí hodnotu?" ptá se Lengfelder.
Na vině je podle něj západní myšlení, které hazarduje se životem a zdravím kvůli pochybnému pohodlí. Jaderné elektrárny navíc představují riziko pro budoucnost a jsou zranitelné jako technika i jako cíle teroristů."
Dezinfikuje, likviduje záněty a horečku
