Hořely 4 svíčky na adventním věnci tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit.
První svíčka vzdychla a řekla:
"Jmenuji se
MÍR. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují."
MÍR. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují."
Její světélko bylo čím dále tím menší, až docela zhaslo…
Světlo druhé svíčky zablikalo a svíčka řekla:
"Jmenuji se VÍRA, ale jsem zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu, abych svítila."
Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla.
Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka:
"Jmenuji se LÁSKA. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mne odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi."
A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo….
V tom vešlo do místnosti dítě, podívalo se na svíčky a řeklo:
"Vy máte přece svítit a ne být zhaslé!"
A skoro začalo plakat. V tom se přihlásila ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila:
"Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se
NADĚJE!"
NADĚJE!"
Zapálilo dítě od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky.
PLAMEN NADĚJE BY NIKDY NEMĚL VE TVÉM ŽIVOTĚ ZHASNOUT….
A KAŽDÝ Z NÁS BY MĚL PLAMENY
MÍRU
VÍRY
LÁSKY
A NADĚJE
NEUSTÁLE UDRŽOVAT.
