Cvičení jógy v Uherském Hradišti na Blog.cz

Na počátku května 2005, po obzvláště deštivém jaru, vypukla epidemie chřipky (epi: na, demi:lidé) v nemocnici s nejpřísnější bezpečnosti pro duševně choré odsouzence, kde jsem pracoval posledních deset let. Nebyla to pandemie (pan:všichni, demi:lidé), které se všichni bojíme, jen epidemie.
V r. 1918 velká pandemie zabila více než 500,000 Američanů (vše po očkování, neočkovaným se téměř vyhnula - p.p.). V dalších zemích zemřelo tolik milionů lidí, že je nemohli ani pohřbít. Mladí zdraví dospělí, v rozkvětu svého života ráno, ležících v horečkách v poledne, značně vybledlých při západu slunce, byli o půlnoci mrtví. Vlastní přirozené protilátky jejich těla, zvané antimikrobiální peptidy, nebyly nikde k nalezení. Silné imunitní reakce na virus chřipky - bílé krvinky uvolňující velké množství zánětlivých látek zvaných cytosiny a chemokiny do plic postižených - měly za následek miliony mrtvých.
Protože nyní jsem psychiatr a ne již praktický lékař, nebyl jsem přímo zapojen do boje s epidemií chřipky v naší nemocnici. Nicméně naši internisté pracovali přesčas, jak diagnostikovali a léčili rychle rostoucí počet zasažených pacientů. Náš šéflékař dával do karantény jedno oddělení po druhém, protože stále více pacientů bylo zachváceno zimnicí, horečkou, kašlem a vážnými bolestmi těla, které jsou typické pro klinickou přítomnost chřipky A.
Epidemická chřipka zabíjí ve světě každoročně miliony lidí tím, že způsobuje zápal plic, "kapitána mužů smrti".
Myslím, že naše nemocnice byla pod šťastnější hvězdou, protože pouze 12% našich pacientů se nakazilo a nikdo nezemřel. Všiml jsem si něčeho neobvyklého. Nejdříve se nakazilo oddělení pode mnou, a pak oddělení vpravo, vlevo a na druhé straně haly - ale na mém oddělení neonemocněl žádný pacient. Moji pacienti se před karanténou smíchali s pacienty z nakažených oddělení. Sestry z mého oddělení pokrývaly i nakažená oddělení. Jistě, moji pacienti byli vystaveni viru chřipky A. Jak moji pacienti unikli nakažení tím, o čem si mnozí myslí, že je nejinfekčnější ze všech respiratorních virů?
Moji pacienti nebyli mladší, ani zdravější, a žádným zjevným způsobem se nelišili od pacientů z jiných oddělení. Stejně jako na druhých odděleních byli moji pacienti většinou američtí černoši, kteří přišli ze stejného vězení jako pacienti do nakažených oddělení. Byly jim předepsány podobné silné psychotropní léky, které používáme v celé nemocnici, abychom zmírnili symptomy psychózy, deprese a záchvatů zuřivosti, a pokusili se pacientům zabránit se zabít nebo zaútočit na ostatní pacienty a ošetřující personál. Pokud byli moji pacienti podobní pacientům na všech přiléhajících odděleních, proč ani jeden z mých pacientů nechytil chřipku?
Krátce poté skupina vědců z UCLA zveřejnila pozoruhodnou studii v prestižním časopisu Nature. Slupina z UCLA potvrdila dvě další nedávné studie, ukazující, že přirozeně se vyskytující steroidový hormon - hormon, který většina z nás považuje za daný - byl ve skutečnosti silným antibiotikem. Místo, aby přímo zabíjel baktérie a viry, dotyčný steroidový hormon zvyšuje v těle produkci pozoruhodné třídy proteinů, zvaných antimikrobiální peptidy. 200 známých antimikrobiálních peptidů přímo a rychle ničí buněčné stěny baktérií, plísní a virů, včetně viru chřipky, a hrají klíčovou roli v udržování plic bez infekce. Steroidním hormonem, který vykazoval tyto pozoruhodné antibiotické vlastnosti, byl starý známý vitamin D.
Všichni pacienti na mém oddělení brali 2,000 jednotek vitaminu D denně po několik měsíců či déle. Mohlo to být důvodem, že nikdo z mých pacientů nechytil chřipku? Tehdy jsem kontaktoval profesora Reinholda Vietha a Eda Giovannucci a řekl jim o svých pozorováních. Okamžitě mi poradili sesbírat údaje o všech pacientech v nemocnici beroucích 2,000 jednotek vitaminu D, nejen těch na mém oddělení, aby se vidělo, jestli jsou výsledky statisticky významné a nejsou jen dílem náhody. Správci v naší nemocnici souhlasili a stále se pokouší sesbírat údaje o všech pacientech v nemocnici beroucích 2,000 nebo více jednotek vitaminu D v době epidemie.

Před čtyřmi lety jsem se přesvědčil, že vitamin D je ve světě vitaminů jedinečný díky třem faktům. Zaprvé, je to jediný známý prekurzor silného steroidního hormonu kalcitriolu, či aktivovaného vitaminu D. Většina dalších vitaminů jsou antioxidanty nebo spolučiniteli enzymatických reakcí. Aktivovaný vitamin D - jako všechny steroidní hormony - označuje genom, zapíná a vypíná produkci proteinů, dle potřeby vašeho těla. To znamená, že vitamin D reguluje projevy ve stovkách tkání v celém vašem těle. To znamená, že má mnoho potenciálních akčních mechanismů, jako geny, které označuje.

Zadruhé, vitamin D neexistuje v normální lidské stravě ve značnějším množství. Je pravda, že můžete získat několik tisíc jednotek denně pojídáním sardinek k snídani, herinků k obědu a lososa k večeři. Jedinými lidmi, kteří kdy pravidelně konzumovali takové množství ryb, jsou lidé jako Inuité, kteří žijí v extrémních zeměpisných šířkách. Na mléku žijící Američané závisí ohledně svého obsahu vitaminu D na nepřirozeně se vyskytujícím vitaminu D; americká vláda vyžaduje, aby bylo obohacené mléko doplněno vitaminem D, ale pouze chabými 100 jednotkami na osmiuncovou sklenici.

Steroidní hormonový systém vitaminu D měl vždy svůj původ v pokožce, nikoliv v ústech. Až donedávna, kdy nás dermatologové a vlády začaly varovat ohledně nebezpečí slunečního světla, si lidé vyráběli obrovské množství vitaminu D tam, kde tak vždy činili, kde se holá pokožka setkává se slunečním ultrafialovým zářením B. Prostě nemůžeme získat odpovídající množství vitaminu D z naší stravy. Pokud se nevystavíme ultrafialovému světlu, musíme získat vitamin D v potravinových doplňcích.

Třetím způsobem, jakým se vitamin D liší od ostatních vitaminů, je dramatický rozdíl mezi přirozenou výživou vitaminem D a tou moderní. Dnes většina lidí si vystavením se slunečnímu světlu vytvoří denně pouze asi tisíc jednotek vitaminu D; mnoho lidí, jako staří nebo černoši, mnohem méně. Kolik lidé normálně spotřebují? Jediné 20 minutové vystavení se letnímu slunci celým tělem poskytne příjem 20,000 jednotek vitaminu D v oběhu většiny lidí během 48 hodin. Porovnejte to se 100 jednotkami, které dostanete ze sklenice mléka, nebo několika sty denními jednotkami, které americká vláda doporučuje jako "odpovídající dávku". To je, jak říkáme, "řádový" rozdíl.

Lidé se vyvinuli nazí v rovníkové Africe, kde slunce svítí přímo nad hlavou většinu roku a kde náš druh musel získávat desítky tisíc jednotek vitaminu D každý den, přesto, že nám na kůži vznikly silné koncentrace melaninu (rasový pigment) na ochranu hlubších vrstev pokožky. Dokonce i poté, co lidé migrovali do mírných šířek, kde naše pokožka rychle vybledla, aby nám umožnila rychlejší produkci vitaminu D, pracovali lidé venku. Nicméně v posledních tři sta letech jsme začali pracovat uvnitř; v posledních sto letech jsme začali cestovat uvnitř aut; v posledních několika desetiletích jsme se začali patlat opalovacími krémy a vědomě jsme se vyhýbali slunečnímu světlu. Všechny tyto věci snižují obsah vitaminu D v krvi. Nevyhnutelným závěrem je, že úroveň vitaminu D u moderních lidí je nejen nízká - je abnormálně nízká.

Asi před třemi lety, po prostudování všeho, co jsem o vitaminu D mohl, jsem začal testovat hladinu vitaminu D v krvi svých pacientů a dávat jim literaturu o nedostatku vitaminu D. u všech byla úroveň v krvi nízká, což není překvapivé, protože nedostatek vitaminu D je prakticky mezi lidmi s tmavou pletí, kteří žijí v mírných šířkách, univerzální. Navíc moji pacienti přichází rovnou z vězení, kde mají jen málo příležitostí vystavit se slunci. Když jsem zjistili, že všichni moji pacienti mají úroveň nízkou, mnozí zatraceně nízkou, začal jsem je vzdělávat a nabízet jim předepsání 2,000 jednotek vitaminu D denně, "horní hranice" americké vlády.

Mohl být vitamin D důvodem, proč žádný z mých pacientů nedostal chřipku? V posledních několika letech tucty lékařských studií upozornily na celosvětový nedostatek vitaminu D, obzvláště mezi americkými černochy a staršími lidmi, dvěma skupinami, které s největší pravděpodobností mohou na chřipku zemřít. Rakovina, onemocnění srdce, autoimunitní onemocnění, deprese, chronické bolesti, onemocnění dásní, cukrovka, vysoký tlak a řada dalších nemocí byla nedávno spojena s nedostatkem vitaminu D. Bylo možné, že to platí i u chřipky?

Pak jsem se zamyslel nad třemi záhadami, se kterými jsem se poprvé setkal na škole na univerzitě v Severní Karolíně: (1) ačkoliv virus chřipky existuje v populaci celý rok, je chřipka zimní onemocnění; (2) děti s nedostatkem vitaminu D a křivicí mnohem pravděpodobněji dostanou respiračním infekce; (3) staří lidé ve většině zemí mnohem pravděpodobněji zemřou v zimě, než v létě (převaha zimní úmrtnosti), a většina z této úmrtnosti, ačkoliv je uváděna jako kardinální, je ve skutečnosti v důsledku chřipky.

Mohl by vitamin D vysvětlovat tyto tři záhady, záhady, které si připisují stovky tisíc mrtvých každý rok? Studie zjistily, že virus chřipky je přítomen v populaci celý rok; proč je to zimní onemocnění? Dokonce i běžné nachlazení dostalo svůj název kvůli tomu, že je běžné v chladném počasí a zřídka v létě. Úroveň vitaminu D v krvi je na svém maximu v létě, ale dosahuje svého minima během sezóny chřipek a nachlazení. Mohlo by tak jednoduché vysvětlení tyto tři záhady vysvětlit?

Britský výzkumník, dr. R. Edgar Hope-Simpson, byl prvním, kdo zdokumentoval většinu záhadných vlastností epidemické chřipky, jejího zimního nadbytku a letní ojedinělosti. Měl teorii, že zde působí neznámý "sezónní faktor", faktor, který může ovlivňovat přirozenou lidskou imunitu. Hope-Simpson byl praktickým lékařem, který se stal slavným koncem 60. let, poté, co objevil příčinu pásového oparu. Britské úřady mu daly všechna ocenění, která měly, nejen kvůli významu jeho objevu, ale proto, že učinil tento objev sám, bez univerzitního zázemí a bez formálního vyškolení v epidemiologii (detektivním odvětví medicíny, které metodicky hledá vodítka ohledně příčin nemocí).

Po své práci na pásovém oparu strávil Hope-Simpson zbytek svého pracovního života studiem chřipky. Došel k závěru, že zde působí "sezónní faktor", něco, co je pravidelné a předvídatelně narušuje lidskou imunitu v zimě a obnovuje ji v létě. Objevil, že komunity značně oddělené geograficky, ale pobývající ve stejné zeměpisné šířce, dostávají chřipku zároveň. Objevil, že epidemie chřipky ve Velké Británii v 17. a 18. století proběhly zároveň v dosti geograficky oddělených společenstvích, dříve, než moderní doprava mohla vysvětlit její rychlé šíření. Hope-Simpson došel k závěru, že tyto epidemie vyvolává "sezónní faktor". Ať to již bylo cokoliv, byl si jist, že smrtící "sklizeň" chřipky, která je hojná v době zimního slunovratu, má skutečně něco společného se slunečním zářením. Hope-Simpson předpověděl, že, jakmile bude objeven, tento sezónní faktor poskytne zásadní pochopení většiny chřipkových problémů, se kterými se setkáváme".

Hope-Simpson nemohl v žádném případě vědět, že vitamin D má značné účinky na lidskou imunitu, nemohl v žádném případě vědět, že zvyšuje produkci širokospektrálních antimikrobiálních peptidů, peptidů, které rychle ničí chřipkový virus. Teprve nedávno jsme zjistili, jak vitamin D zvyšuje produkci antimikrobiálních peptidů, přičemž zároveň zabraňují tomu, aby imunitní systém uvolňoval příliš mnoho zánětlivých buněk, zvaných chemokiny a cytosiny, do infikované plicní tkáně.

V r. 1918, kdy lékařští vědci prováděli pitvy u některých z padesáti milionů lidí, kteří zemřeli během chřipkové pandemie r. 1918, byli udiveni, když našli zničené dýchací ústrojí; někdy tyto zánětlivé cytosiny spustily naprostou destrukci normálních epitelových buněk lemujících dýchací ústrojí. Bylo to, jako by oběti chřipky byly napadeny a zabity svým vlastním imunitním systémem. Je to vážná zánětlivá reakce, které vitamin D podle posledních zjištění zabraňuje.

Následně jsem udělal to, co dělali lékaři po staletí. Experimentoval jsem, nejdříve na sobě a pak na své rodině, zkoušel různé dávky vitaminu D, abych viděl, jestli mají nějaký vliv na virové respirační infekce. Poté, když se to rozkřiklo, několik mých lékařských kolegů experimentovalo na sobě tak, že brali třídenní dávky farmakologických dávek (2,000 jednotek na kilogram a den) vitaminu D při prvních náznacích chřipky. Také jsem se zeptal řady kolegů a přátel, kteří brali fyziologické dávky vitaminu D (5,000 jednotek denně v zimě, a méně či nic v létě), jestli byli někdy nachlazeni nebo dostali chřipku, a pokud ano, jak závažná infekce byla. Přesvědčil jsem se, že fyziologické dávky vitaminu D snižují výskyt virových respiračních infekcí a že farmakologické dávky výrazně zmírňují symptomy některých virových respiračních infekcí, pokud se vezme v počátečním stádiu nemoci.
Když jsem čekal, až nemocnice dokončí sběr údajů o všech pacientech beroucích vitamin D v době chřipky - abych zjistil, jestli skutečně snižuje výskyt chřipky - rozhodl jsem se projít si literaturu pečlivě, najít všechna vodítka ve světové zdravotnické literatuře, která naznačovala, že vitamin D hraje nějakou roli v prevenci chřipky nebo jiných virových respiračních infekcí. Pracoval jsem na studii asi rok, dával ji dohromady s profesorem Edwardem Giovannucci z Harvardu, profesorem Reinholdem Vieth z univerzity v Torontu, profesorem Michaelem Holickem z univerzity v Bostonu, profesorem Cedricem Garlandem z UC v San Diegu, stejně jako s dr. Johnem Umhau z Národního institutu zdraví, Sashou Madronich z Národního střediska atmosférického výzkumu a dr. Billem Grantem z Výzkumného střediska pro sluneční světlo, výživu a zdraví. Po četných revizích jsme naši studii předložili stejnému široce uznávanému časopisu, kde dr. Hope-Simpson před několika desetiletími většinu své práce.

Epidemiology and Infections, v době Hope-Simpsona známý jako Journal of Hygiene, nedávno naši studii zveřejnil. Šéfredaktor, profesor Norman Noah, dr. Hope-Simpsona znal a s touto studií značně pomohl. V této studii jsme podrobně popsali naši teorii, že vitamin D je Hope-Simpsonovým dlouho opomíjeným "sezónním stimulem". Navrhli jsme, že roční fluktuace v úrovni vitaminu D vysvětlují sezónní chřipku. Periodické sezónní fluktuace úrovně 25-hydroxy vitaminu D, které způsobují vracející se a předvídatelné zimní nedostatky vitaminu D, činí lidskou populaci na epidemie chřipky náchylnou. Nadnesli jsme možnost, že chřipka je symptomem nedostatku vitaminu D, stejným způsobem, jako je neobvyklá forma zápalu plic (pneumocystis carinii) symptomem AIDS. To znamená, že jsme tvrdili, že George Bernard Shaw měl pravdu, když řekl: "charakteristický mikrob nemoci by mohl být symptomem, místo příčiny".

Ve studii postulujeme, že vitamin D vysvětluje následujících 14 pozorování:

1. Proč k chřipce předvídatelně dochází v měsících po zimním slunovratu, kdy je úroveň vitaminu D na nejnižší úrovni,

2. Proč mizí v měsících po letním slunovratu,

3. Proč je chřipka v tropech běžnější v období dešťů,

4. Proč je chladné a deštivé počasí, spojované s jižní oscilací El Nino (ENSO), která zahání lidi dovnitř a snižuje úroveň vitaminu D v krvi, spojeno s chřipkou,

5. Proč je výskyt chřipky inverzně korelován s venkovními teplotami,

6. Proč se děti vystavené slunečnímu světlu s menší pravděpodobností nachladí,

7. Proč olej z tresčích jater (který obsahuje vitamin D) snižuje výskyt virových respiračních infekcí,

8. Proč ruští vědci zjistili, že vitamin D vytvářející UVB lampy snižují výskyt nachlazení a chřipky u školních dětí a pracovníků továren,

9. Proč ruští vědci zjistili, že dobrovolníci, záměrně infikovaní oslabeným chřipkovým virem - nejdříve v létě a pak opět v zimě - vykazují významně odlišné klinické hodnoty v různých ročních obdobích,

10. Proč staří lidé, kteří žijí v zemích s vysokou spotřebou vitaminu D, jako Norsko, mají menší pravděpodobnost, že zemřou v zimě,

11. Proč děti s nedostatkem vitaminu D a s křivicí trpí častými respiračními infekcemi,

12. Proč všímavý lékař (Rehman), který dával dávky vitaminu D dětem, které byly neustále nemocné na nachlazení a chřipku, zjistil, že ošetřené děti byly náhle bez infekcí,

13. Proč staří lidé mnohem pravděpodobněji zemřou na infarkt v zimě, než v létě,

14. Proč američtí černoši, se svojí nízkou úrovní vitaminu D v krvi, s větší pravděpodobností zemřou na chřipku a zápal plic, než běloši.

Ačkoliv naše studie se zabývá možností, že fyziologické dávky vitaminu D (5,000 jednotek denně) mohou zabránit nachlazení a chřipce, a že lékaři mohou shledat farmakologické dávky vitaminu D (2,000 jednotek na kilogram tělesné váhy a den po tři dny) užitečnými při léčbě některých z milionu lidí, kteří umírají ve světě každoročně na chřipku, upomínáme čtenáře, že je to pouze teorie. Stejně jako jiné teorie musí i naše teorie ustát pokusy a vyvrácení pomocí klidně provedených a dobře kontrolovaných vědeckých experimentů.

Nicméně protože je nedostatek vitaminu D opakovaně spojován s mnoha civilizačními nemocemi, poukazujeme na to, že není předčasné, aby lékaři agresivně diagnostikovali a odpovídajícím způsobem léčili nedostatek vitaminu D. Doporučujeme brát denně dostatek vitaminu D, aby se udržela úroveň 25-hydroxy vitaminu D na úrovni, normálně dosahované prostřednictvím letního vystavení se slunci (50 ng/ml). Pro mnoho lidí, jako americké černochy a staré lidi, si to bude vyžadovat 5,000 jednotek denně v zimě, a méně nebo nic v létě, v závislosti na letní době vystavení se slunci.

J. J. Cannell

Poděkování: Rádi bychom poděkovali profesorovi Normanu Noah z London School of Hygiene and Tropical Medicine, profesorovi Robertu Scragg z univerzity v Aucklandu a profesorovi Robertu Heaney z univerzity Creighton za recenzi rukopisu a mnohá užitečná doporučení.

-- Dr. John Cannell, Atascadero State Hospital, 10333 El Camino Real, Atascadero, CA 93422, USA, 805 468-2061, jcannell@dmhash.state.ca.us
-- Professor Reinhold Vieth, Mount Sinai Hospital, Pathology and Laboratory Medicine, Department of Medicine, Toronto, Ontario, Canada
-- Dr. John Umhau, Laboratory of Clinical and Translational Studies, National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism, National Institutes of Health, Bethesda, MD
-- Professor Michael Holick, Departments of Medicine and Physiology, Boston University School of Medicine, Boston, MA, USA
-- Dr. Bill Grant, SUNARC, San Francisco, CA
-- Dr. Sasha Madronich, Atmospheric Chemistry Division, National Center for Atmospheric Research, Boulder, CO, USA
-- Professor Cedric Garland, Department of Family and Preventive Medicine, University of California San Diego, La Jolla, CA
-- Professor Edward Giovannucci, Departments of Nutrition and Epidemiology, Harvard School of Public Health, Boston, MA

http://www.vitamindcouncil.com

Cannell JJ, Vieth R, Umhau JC, Holick MF, Grant WB, Madronich S, Garland CF, and Giovanucci E. Epidemic Influenza and Vitamin D. Epidemiol Infect. 2006 Sep 7;:1-12

Zdroj translation OSUD.cz 2009